Noxovy a Ariiny stránky

"Kam to jdete?" zakřičela na ně profesorka, která si ještě nestačila uvědomit, co přesně způsobilo náhlý útěk studentů ze skleníku, protože tohle se jí rozhodně ještě nikdy nestalo. Nemluvě o květináčích s rostlinami, které ve zmatku převrhli.

"Tohle těm studentům neprojde," pomyslela si rozhodně, vzápětí však ztuhla zděšením a ohromeně hleděla na růžovou masožravou rostlinu před sebou, která poměrně rychle zvětšovala svoji velikost. Profesorka bylinkářství ustoupila opatrně o několik kroků a nespouštěla z rostliny oči, poté vytáhla z hábitu svoji hůlku a zmateně zašeptala:

"Kde se tady vzala? Vždyť…“

Mezitím pár desítek metrů od skleníků:

"Viktore! Myslíš, že v tom skleníku ještě někdo zůstal? Protože jestli ano, tak je..."

„Áááááááá…!!!“

Harryho řeč přerušil bolestný výkřik, který se ozval z místa, ze kterého právě utekli. Harry s Viktorem si vyměnili překvapený pohled a jako na povel se rozeběhli zpět. Přece jenom tam nechtěli někoho nechat sežrat smrtící masožravkou, i když pár lidem by to Harry s chutí přál, jeho adoptivní rodina by se klidně bez několika končetin nebo rovnou členů toho tzv. čistokrevného rodu mohla obejít, ušklíbl se.

Během chvilky byli zpátky před vchodem do skleníku, kde se příliš dlouho nezdržovali a vběhli dovnitř, kde se na okamžik zarazili, protože se jim naskytl trochu nepěkný pohled a to už je co říct, když se vezme v úvahu jejich studium v Kruvalu, jak později prohlásil Harry.

 „Incendio!“ švihl okamžitě hůlkou Viktor a zapálil tak masožravce pár listů. Bohužel vzápětí zjistil, že kouzlo příliš účinné nebylo, protože masožravka se trochu oklepala a vztekle zasyčela.

„Reducto!“ zakřičel Harry a ohromeně sledoval, jak se na kytce objevilo jen lehké škrábnutí, takže se podíval na krvácející paní profesorku na podlaze a po bleskovém zhodnocení situace, zakřičel:

„Vezmi ji rychle z dosahu, já tu kytku na chvíli zabavím!“

Popravdě řečeno, Harry si nebyl až tak jistý, jak se masožravky zbavit, protože pokud si dobře vzpomínal, tak při předchozím setkání s tímto druhem rostliny bylo tehdy potřeba hned několik profesorů. Teď litoval, že neviděl jak ji profesoři obrany proti černé magii a též i jen černé magie, zneškodnili.

Pohled Viktora prozradil, že ho napadlo přesně to samé. Důvod byl prostý, jakmile se začal boj, tak poslali profesoři pokud možno, co nejvíce a co nejrychleji ostatní kruvalské studenty pryč aby nepřekáželi, nemluvě o tom, že někdo musel nyní už bývalého profesora bylinkářství odnést na ošetřovnu.

Tudíž ani jeden z nich si nyní nebyl zcela jistý, jak se toho zbavit. Harry se mírně zamračil, vzpomněl si totiž na jeden výrok, který mu kdysi někdo řekl, nebyl si jistý, jak přesně zněl, ale bylo to něco ve smyslu, že když nevíš, tak si něco vymysli a zkoušej dál, nevzdávej se.
Harry potřásl hlavou, na tohle teď není čas, sekundy mají nyní hodnotu vyšší než je obvyklé, každá z další z nich může znamenat smrt…

Mezitím Viktor v rámci možností se pokoušel dostat k profesorce aniž by vyprovokoval tu rostlinku k dalšímu zběsilému útoku. Při pohledu na paní profesorku trochu zezelenal, neboť mu bylo od pohledu jasné, že i kdyby to přežila, tak se to neobejde bez trvalé újmy.
V duchu přitom děkoval svému výcviku v Kruvalu, jinak by už vyklopil svoji snídani. Vlastně nevyklopil, žádnou ráno nestihl. Viktor potřásl hlavou ve snaze se zbavit zbytečných myšlenek, které ho rozptylovaly.

"Mysli, mysli....nějakou slabinu to mít musí. I když je odolnější než, kterákoliv rostlina, pořád je to rostlina..." mumlal si pro sebe Harry a mozek mu pracoval na plné obrátky, když se vyhnul zásahu masožravky, která nyní už soustředila pozornost jen na něj. Náhle  vytřeštil oči poznáním, neboť si vzpomněl na jednu příhodu ze školy, kdy si parta povýšených studentů hrála na černokněžníky a experimentovala s černou magii, která se vymknula kontrole.

"Zložár, který zničí vše, co mu do cesty vstoupí, i kdyby to byl viteál...." zašeptal Harry a sevřel pevněji svoji hůlku, toto bude riskantní, protože pokud se to vymkne kontrole, lehnou popelem nejen skleníky, ale rozšíří se to na pozemky...

Periférním pohledem zpozoroval, že Viktor už byl z dosahu, pokud by to bylo špatné, měl by být schopen se rychle dostat pryč, otázkou by ovšem bylo, jestli by se nevydal zpátky...Ne, nebylo toho moc, co by mohl ztratit, tudíž švihl bez rozmyšlení bleskově svoji hůlkou a zašeptal potřebnou formuli.

Z hůlky vyšlehl proud žhavých plamenů, které se  rychle rozšířily po podlaze a příměly rostlinu k ústupu, což ji příliš nepomohlo a v rámci několika sekund si uchvátily plameny do své moci a hořícím skleníkem se ozval nelidský nářek, který umlknul tak náhle jako se spustil.

"Tak...to bychom měli..." řekl Harry a snažil se, aby se plameny k němu moc nepřibližovali, ovšem o kouři se to říct nemohlo. V záchvatu kašle si vykouzlil neverbálně dýchací bublinu kolem hlavy.

"Mělo mi být jasné, že to bylo moc jednoduché," pomyslil si, když se strop skleníku začal praskat a stěny se roztavovat, nemluvě o vchodu, u kterého se na něj výsměšně uculovaly vysoké plameny.

„Je konec…“ proletělo mu hlavou a zadíval se na plameny, které držel od sebe silou vůle v kouzle. Stačilo by jen se vzdát kontroly nad kouzlem…měl by to udělat? Ne, měl by bojovat. Mávnul hůlkou:

„Wingardium Leviosa!“ a odklonil od sebe trám, který na něj padal, poté štítovým kouzlem Protego od sebe odklonil padající střepy skla. V té chvíli dírou ve stropě se mihl stín a do hroutícího skleníku vletěl Viktor na koštěti.

„Harry!“ vykřikl Viktor a vyhnul se na koštěti nenasytným plamenům a natáhl ruku k němu, aby ho vytáhl k sobě na koště.

„Tak to bylo těsné…“ řekl Harry, když se zhroutili na trávník.

„Musíš ještě zrušit to kouzlo, proč jsi to ještě neudělal?“ zeptal se Viktor, když zpozoroval z dálky, jak skleník spadl jako domeček z karet a oheň se dál šířil po ostatních sklenících.

„Nevím jak, víš přece, že v černé magii jsem tak tak prošel a tohle kouzlo je v osnovách až na sedmý ročník, což mi připomíná, že budeme pozadu kvůli  „studiu“ v Bradavicích.“

„Dobře, zkusím to zrušit, ale nemusí se to povést, protože jsem ho nevyvolal,“ řekl rychle Viktor a zamumlav protikouzlo k ukončení zložáru směrem ke skleníkům, musel to udělat několikrát než všechem požár zmizel a přestal se šířit.

„Hmmm…Karkarov nebude moc nadšený, kde jsou vlastně ostatní studenti?“ zamyslel se Harry.

„Poslal jsem je s tou zraněnou profesorkou na ošetřovnu a do hradu pro nějaké profesory…“

"My o hafoňovi a hafoň za humny," přerušil Viktorovo vysvětlování Harry a ukázal na přibíhající  profesorku McGonagllovou, profesora Snape a ředitele Karkarova a Brumbála.

"Ajejej, ty doutnající trosky se Karkarovi líbit nebudou, ale ty jsi šampion, takže nejspíš to přežiješ," zasténal potichu Viktor směrem k Harrymu, který se ušklíbl a sykl k němu:

"A kdo myslíš, že bude hrát za národní famfrpálový tým za Bulharsko?"

"U Karkarova nikdy nevíš, co vymyslí za trest, klidně by nás mohl poslat na koštětech, abychom doletěli na Měsíc."

"Hmmm a....myslíš, že by to šlo? Se tam tak dostat?"

"Krume, Malfoyi! Co to má znamenat?" přerušil jejich dohadování, ředitel Karkarov, který se spolu s ostatními k nim rychle přiblížili...

pozn. au.: Hafoň je kouzelnická rasa psa, který má zdvojený ocas. :-)